Charlie

Dnes je tomu přesně pár okamžiků, co jsem slavnostně nastoupil na dvě fakulty – Právnickou fakultu a Matematicko-Fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Řeknu vám, vážení, byl to porod.

Celý cirkus začal v 9 hodin ráno v „obří“ aule PF UK známé pod názvem Collegium Maximum. Posluchárna má kapacitu asi 500 lidí, ale z nepochopitelného důvodu se nás (tzn. jich) tam tísnilo 700 už od 8.30. Všichni okolo hrozně všechno hrotili, až se mi zdálo, že o něčem nevím, protože jsem byl až podezřele v klidu. Nic speciálního se ale nedělo. Krátce po 9 hodině se konečně objevilo vedení fakulty, které nás během slabé hodinky přivítalo na fakultě a popřálo nám hodně zdaru. Víc si z projevu nepamatuji. Následovala představení studentských spolků lákajících nás prváky pod svá křídla. Nabízely kde co, hlavně pařby a akce. Působily na mě dost černokabátnicky.

Po krátké pauze nám začala první přednáška – Římské právo. Bohužel jsem si z ní moc neodnesl, protože jsem místo memorování poslouchal vtipný projev profesora Skřejpka, jehož unikátní kombinace výrazných sykavek a ráčkování ve mně vyvolávala nebezpečné emoce. Musel jsem se hodně krotit, abych nedostal záchvat smíchu. Nejsem si úplně jist, jak to s ním budu zvládat na semináři, snad si zvyknu.

Po Římském právu následoval přesun na MFF UK, na malebné Malostranské náměstí. Čekala mě přednáška s názvem „Principy počítačů a operačních systémů“ (nebo tak nějak). Když jsem vešel do posluchárny, byl jsem šokován.

Přátelé, co tam sedělo za lidi, co se ani nedá popsat. Mastné dlouhé vlasy, flanelové košile, brýle, silný zápach, asocialita a všechny podobně nechutné věci na mě sršely ze všech stran. Bylo to bezpochyby uskupení nejhůře vypadajících lidí, jaké jsem za život viděl. Nechápu, jak mohou tak krásný obor jako je obecná informatika studovat tak hnusní rádoby-lidé. Připadal jsem si mezi nimi jako Alenka v říši divů.

Bohužel, vzhled nebyl jedinou vadnou charakteristikou jedinců, se kterými jsem byl nucen posluchárnu sdílet. Dokud mluvil profesor, dalo se to všechno ještě snést, jakmile se však chopil slova některý z ostatních přítomných, myslel jsem, že zešedivím. Během tříhodinové přednášky padlo mnoho trapných vtipů, které by nikdo z reálného světe nepochopil. Ajťáci se jim však smáli jako stádo ovcí typickým děsivým úderným asociálním smíchem, až to bylo trapné. Oni to ale nechápou, že jsou jiní. Paradoxně si myslí, že to oni jsou ta elita národa, protože chodí na nejelitnější fakultu a uči se nejelitnějším oborům. Jelita.

Po této nekonečné exkurzi ve strašidelném hradě jsem se (ve společnosti jediných dvou normálních lidí z MatFyzu) vydal zpět do civilizace na PF UK. Čekala mě opět přeplněná aula, do které se mi vůbec nechtělo, a úvodní přednáška předmětu „Úvod do sociologie a psychologie pro právníky“.

No a pak už ta šaškárna naštěstí skončila… Má to ale jeden drobný háček, zítra musím do školy znova. A pak ještě jednou. A takhle, když to dobře dopadne, to bude pokračovat pět let… Soucítím sám se sebou.

Přeju já sám sobě. A dal jsem si minidárek v podobě vývojářského blogu, kde budu zveřejňovat své poznatky o budování aplikací v PHP.

Stay tuned!

Před nějakym tim pátkem jsem psal o jistém výpůlročí, které se dnešním dnem proměnilo v celý rok. Stav, který byl pro mě vždy pouze utopií se znenadání stal realitou. Ano, vážení, již celý rok jsem v tom, s Adélkou. Nikdy předtím bych do sebe neřekl, že bych byl schopen se takhle usadit. Holt zázraky se asi dějí :)

No ale hlavně bych si chtěl teda popřát, jo, když už takhle zas jednou píšu, všechno nejlepší nám, ať nám to dlouho vydrží, a ať se máme pořád tak strašně moc rádi :)

Právě jsem si prošel všechen balast, jenž mám na svém prvním webu o robotu Karlovi (shoda jmen je pouze náhoda). No, a co jsem tam nenašel – jeden egocentrický výplod á la Starwars. Pozor, stránka obsahuje gramatickou chybu!

Jinak se mám dobře, díky za optání. V brzké době chci rozjet ještě jeden blog čistě o webdesignu, mám v hlavě totiž pár idejí, které bych chtěl sdělit komunitě :) Hodně z nich se týká performance a technologií používaných ve webových aplikacích.

Užijte si zbytek prázdnin.

Criminality is a part of our society since ancient ages. People needed to learn how to deal with it to provide safety and freedom for everyone. So they invented punishment – a form of protection of society and prevention of crimes.
Law rules ought to scare criminals from committing crimes. But does it really work? Today’s law systems are highly sophisticated; they cover all possible deeds that could be dangerous to society. Still they are not powerful enough to prevent people from delinquency. Thousands of crimes are being committed every day and nobody has found a cure yet. Some people apparently don’t mind being life sentenced or even being killed in favor of society. Good thing is that there is surely huge amount of persons that don’t act violently thanks to the rules we set for ourselves. The awareness of possible punishments limits our behavior; it sets a border we shouldn’t cross.
If there were no punishment, people would surely kill others without remorse. I would probably prefer burglary from hard work to make money – especially when there wouldn’t be any danger of being detained and imprisoned. We would live in total pandemonium. Such a society is hardly imaginable; no doubt it would lead to the end of human race.
All this summarized, the rate of crimes would be dramatically higher without our law regulations. Even though many people see today’s World negatively, we haven’t got any reason to complain – the situation could be much worse.